Sterilní, neosobní bílé prostředí. Tak dříve vypadaly veškeré nemocnice a ordinace lékařů. Pro mnoho pacientů to bylo stresující. Správně zvolené barvy však mohou stres alespoň částečně odbourat. Malíř, který maluje zdravotnické zařízení, by z toho důvodu měl znát psychologii barev. Ostatně malování ordinací a dalších podobných místností vyžaduje odbornost v oboru malířství.
Pokud malíř pracuje v nemocnici nebo jiném zdravotnickém zařízení, uplatní zde znalosti psychologie barev více, než kde jinde. Je totiž dokázané, že určité odstíny nebo kombinace barev si pacienty spojují s citlivým přístupem lékaře a také s pocitem čistoty. Ve zdravotnických zařízeních pochopitelně nejde jen o to, aby malíř použil správné tóny barev. Malířství je v tomto směru zatížené ještě hygienickými normami. Malíř tak musí zvolit barvy, které splňují náročná kritéria.
Malířství samozřejmě není jen o tom zvolit vhodnou barvu a její ideální tón. A u ordinací a podobných míst to platí dvojnásob. Při malování zdravotnických zařízení je třeba, aby odborník nejprve viděl dané prostory a konzultoval, co je potřeba udělat. Následně se s lékařem či jinou kompetentní osobou dohodne na konkrétních barevných tónech výmalby a druhu nátěru. Po podepsání smlouvy se pak dohodnou na termínu a malíř začne s přípravou.
Nejdříve je třeba začít se stěhováním, později s odstraněním starých maleb a opravou omítky. Dojde také k retušování děr. Následně by se stěna měla napenetrovat a poté nanést základní a krycí nátěry. Pak je na řadě úklid. Ten musí být opravdu pečlivý s využitím dezinfekčních prostředků. Opět se tak potvrzuje, že malířství je obor, kde je třeba umět mnoho činností, nejen samotné malování.